Osm žen
29. 9. 2006
Francouzský film 8 žen zpracovaný podle stejnojmenného dramatu Roberta Thomase je bezpochyby jedním z nejneobvyklejších filmů poslední doby, které se dostaly do našich kin. Žánrově by se dal zařadit někam mezi krimikomedii a muzikál. Hlavním dějem je řešení problému, která z žen může za vraždu pána domu Marcela, manžela jedné z nich. Všechny jsou, jak se v průběhu filmu ukáže, hříšné a podvádí na každém kroku. Na jeho místě bych opravdu nechtěl být, ve filmu není ani jedna žena, která by něco neskrývala nebo někomu nelhala.
Aby bylo vše zajímavější, někdo odpojil telefon, zablokoval bránu domu, přes plot nelze přelézt, kdosi také přivolal Marcelovu sestru. Výsledkem je, že ženy nemohou dělat nic jiného, než pátrat, která z nich byla vražedkyní. Postupně se ukazují různé slabiny každé z nich, malá i velká tajemství, která místy vyvolávají smích a místy jsou tragická. To vše je proloženo muzikálovými vstupy, kde jedna vysvětluje ostatním, co si myslí. Ani jedna z účastnic této události nevypadá, že by Marcela zabila. Vše se nakonec vysvětlí a změní (i když se nedá říct, že v dobré). Jedinou část, která je proti zbytku filmu veselá a idylická, představuje začátek, kdy Suzon přijíždí ze školy domů (studuje v Londýně).
Mohu vám zaručit (podle vlastní zkušenosti), že i když v průběhu filmu "prokouknete" jeho zápletku a zjistíte, jak to vlastně je ve skutečnosti, určitě se pobavíte u debat zúčastněných žen, muzikálových vložek a zejména u výkonu Isabelle Huppertové coby tetičky - panny Augustine, ze které jsem se já osobně málem kácel pod sedadla. Přítelkyně byla jiného názoru, jí se více líbil výkon babičky v podání Danielle Darrieux, která je například ve chvíli, kdy šílí, ať se jí její dcera Augustine pomstí (nebudu říkat, za co), naprosto úžasná. Nebo průpovídka Gaby (matky) v podání Catherine Deneuve: "Babička je v komoře." také stojí za to:-).
Na filmu je celou dobu vidět, že byl točený ve studiu a že by se zřejmě dal zařadit spíše mezi nízkorozpočtové filmy. Kulisy jsou poznat, ale jsou působivé a trefily se do doby, kam je děj umístěn, čili do poloviny dvacátého století. Z hlediska výpravy je film také trochu podceněný, filmaři asi pracovali s omezenými finančními prostředky. Z hlediska výkonu scénáristů (François Ozon, Marina de Van) je však na spoustě míst překvapivý, má spád a je také někdy hodně neobvyklý. Vzhledem k množství humoru by šel ještě prodloužit, u podobného filmu bych se mohl bavit klidně o hodinu déle.
Celý film považuji za naprosto dokonalé zrcadlo věcem, které se dnes dějí a vždycky v minulosti děly v mnoha rodinách. Na jeho výborném provedení mají obrovskou zásluhu všechny herečky, které ve filmu hrály: Catherine Deneuve coby Gaby (matka), Isabelle Huppert jako tetička Augustine, babička v podání Danielle Darrieux, Emmanuelle Béart v roli pokojské Louise, Fanny Ardant hrající Pierette, kterou jste mohli vidět také např. v Žádné boží zprávy, a sestry Virginie Ledoyen (starší Suzon) a Ludivine Sagnier (mladší Catherine). Nakonec ještě nesmíme opomenout služku Chanel ztvárněnou Firmine Richard. Všech těchto osm představitelek bylo odměněno Stříbrným medvědem. Nezbývá než jen dodat, že je škoda, že režisér (a také autor části scénáře, viz. výše) François Ozon za něj nebyl odměněn žádnou cenou, protože podle mého názoru by si ji opravdu zasloužil.