Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrůda

29. 9. 2006
Příběh Zrůdy je filmovým převyprávěním skutečného osudu Aileen "Lee" Wuornos, prostitutky, která v osmdesátých letech zavraždila sedm svých zákazníků. Po dopadení strávila dvanáct let v cele smrti, než byla v roce 2002 na Floridě popravena. Na filmové plátno se již dříve dostaly dva dokumenty Nicka Broomfielda: "Aileen Wuornos: The Selling of a Serial Killer" a "Aileen: The Life and Death of a Serial Killer". Loni se (po několikaleté pečlivé přípravě) příběhu ujala debutující scénáristka a režisérka Patty Jenkins. Jenkins se s Aileen osobně setkala a prostudovala její rozsáhlou korespondenci. Pro natáčení filmu vybrala místa, kde se vraždy skutečně odehrály. Při filmování dbala na maximální autenticitu a gradaci hudby. Zrůda tím připomíná nekonvenční americké filmy šedesátých a sedmdesátých let jako Chladnokrevně či novější Dead Man Walking. Příliš krátké štěstí Obtloustlá ošuntělá prostitutka Lee sedí v baru nad půllitrem piva a přemýšlí o sebevraždě. Život nemá smysl, protože štěstí a láska jsou nedostupné, není důvod zítra se probudit. A najednou se objevuje Selby, mladičká dívka zápasící s vlastní homosexualitou. Lee se s ní dá do řeči a záhy zjistí, že vůle žít přece jen nevyprchala. Úvod filmu je tedy pěkným klišé, ale jen na první pohled. Zatímco Selby učí Lee vášni, lásce a něze, Lee se mermomocí snažit začít žít normální život. Spolu s hlavními hrdinkami divák věří, že se to podaří a dospějeme k rychlému happy endu. Ale opak je pravdou. Pro vykořeněnou Lee není v normální společnosti místo a tak je donucena vrátit se k prostituci. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy v sebeobraně zastřelí agresivního zákazníka. V té chvíli se v ní něco definitivně zlomí. Překročila nepřekročitelný práh. Vražda najednou neznamená nic jiného než protředek k získání peněz nutných pro záchranu rychle se vzdalujícího snu: šťastného života ve dvou. Charlize Theron Výkon jihoafrické herečky Charlize Theron, kterou známe například ze snímků Pravidla moštárny, Loupež po italsku nebo Ďáblův advokát, je skvělý. Těžko bez patosu komentovat opravdové "převtělení se" do hlavní postavy. Podle kritiků je od skutečné Lee Wuornos vizáží a vystupováním k nerozeznání. Všeobecně se ví, že herečka před filmováním neváhala přibrat patnáct kilo, aby se skutečné předloze podobala. Theron ale také po dlouhé měsíce sledovala dokumenty, pročítala korespondenci, učila se výrazům tváře a mluvě těla vražedkyně. Výsledek je opravdu vynikající. Hledání lásky Ano, Theron podala maximální výkon a její Oskar je nepochybně zasloužený, ale film je vyjímečný něčím jiným. Vyvolává v nás ambivalentní pocity a nutí náš mozek přemýšlet. Lee je chladnokrevná vražedkyně, jednoduchá šlapka, která bez slitování střílí po lidech, ale přesto ji stoprocentně neodsuzujeme. Je to totiž taky obyčejná holka, která v životě moc dobrého nepoznala a léta se neúspěšně snaží o trochu lásky a lidského tepla. Její naivní touha "aby ji měl někdo rád" nám nedovolí jednoznačně se smířit s koncem na elektrickém křesle. Atmosféra Zrůdy je srovnatelná s Půlnočním kovbojem. Všechno v našem životě je přece o hledání štěstí, o touze mít rád a být milován. A tak je film vlastně děsivou tragédií a my diváci z kina odcházíme s mrazením v zádech.